Kód: Vybrat vše
# Bože, má chválo, nestav se hluchým,
# 2když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají,
# 3slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mně bez důvodu.
# 4Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím.
# 5Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí.
# 6Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane.
# 7Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích.
# 8Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný.
# 9Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou.
# 10Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit.
# 11Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí.
# 12Ať nemá nikoho , kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm.
# 13Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení.
# 14Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není.
# 15Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich
# 16za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci.
# 17Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí!
# 18Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej.
# 19Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně.
# 20To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví.
# 21Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě!
# 22Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce.
# 23Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten.
# 24V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo.
# 25Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou.
# 26Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň,
# 27aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine.
# 28 Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje.
# 29Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm.
# 30Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit,
# 31neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci.
