Soft se obvykle nestahuje, instalační balíky jsou připravené přímo v repozitáři konkrétní distribuce, odkud si je, obvykle včetně všech potřebných závislostí, automaticky nasosá správce balíků. A říká se, že co není v repozitáři Debianu, to nepotřebuješ
Takže až třeba dostanu chuť si zalétat, buď si v menu pomocí klikátka vyberu letecký simulátor, nebo do příkazového řádku napíšu třeba sudo apt-get flightgear a za nějakou minutu budu mít program nainstalovaný včetně všech knihoven potřebných pro jeho běh, pokud už v systému předtím nebyly nainstalované jiným programem. Stejné to je s aktualizacemi, stačí mi napsat sudo apt update a sudo apt upgrade, načež se zaktualizují všechny nainstalované programy, bez jakéhokoliv zásahu do jejich běhu, natož dementního restartování, a ještě se přitom obvykle uvolní nějaké místo na disku, protože novější verze bývají většinou menší než staré!
Mě se prohlížeč ptá, kam chci ukládat, ale tak jsem si to nastavil. Jinak se ukládá automaticky do konkrétního adresáře, například do ~/Stažené. To mají Widle také.
Software obvykle nelze instalovat do libovolného místa, protože v UNIXových systémech jsou jednotlivé komponenty rozprostřené v různých místech souborového stromu. Například spustitelné soubory programu program mohou být v /bin nebo /usr/bin, sdílené knihovny třeba v /lib, společná data například v /etc/program, privátní nastavení každého uživatele v jeho domovském adresáři, tedy v ~/.program, což může být buď jednoduchý konfigurační soubor, nebo celý adresář, pokud toho je potřeba ukládat víc. O to se Widle už roky pokoušejí také, ale ne moc úspěšně.
A před lety jsem podobným způsobem, který popisuješ, to Ubuntu dvakrát tak rozhasil, že jsem ho radši přeinstaloval, protože dát to dohromady by trvalo příliš dlouho. Takže jsem se radši naučil, jak se to v Linuxu dělá správně, a pak mi ta třetí instalace vydržela roky, až do smrti hardwaru, na kterém běžela. Ale určitě jsem hned neřval, že Linux je špatný, protože to bylo rozbité mojí vinou


