Taky mám doma pájku ze ´70 let a používám jakýsi "věčný" hrot. Pokud používáš nějaký drát, pochopitelně měděný, pak si to očko musíš správně vytvarovat, aby to nebylo kopyto. Průřez používám osvědcený 1,5mm2 /ne průměr/.
A také kalafunu. Na některé malé spoje stačí opravdu jenom ťuknout. Na výkonový tr. anebo chladič už je pochopitelně třeba cínu více.
Ono to chce čas a pak se to naučíš. Když jsem začínal určitě jsem nebyl lepší než ty, ale měl jsem dobré učitele.
Nevymlouvej se, já jsem kdysi známému zaletoval v mobilu SMD blechu s rozměry asi milimetr*půl, a stačila mi k tomu otlučená trafopájka a seříznutá sirka, nic víc zrovna po ruce nebylo
Měděné očko na pájce je třeba důkladně očistit a pocínovat, ono nejen lépe chytá cín, ale také déle vydrží. A udržovat ho čisté, bez zbytků kalafuny. Dá se třeba otírat hadříkem, dokud je žhavé, ale ten nesmí obsahovat plasty!
Co se staré hudby týče, třeba takový barokní Bach je dodnes velice kvalitní rock, ať už se hraje na varhany nebo elektrickou kytaru, a Wagner z devatenáctého století spolehlivě převálcuje většinu dnešních metalistů.
Akorát pop je stále stejný shit, ať jde o dnešní kvíčaly nebo dechovku z padesátých let, na to přijdeš sám za nějakých dvacet let, až zažiješ tak tři "změny stylu".
Omlouvám se za zbytečný dotaz.Jenže já na to schéma čumím hodinu jak idiot a až potom mi dojte že ten pot musí být uzeměný a výstup musí být na prostředním pinu